Tyto praktické tipy mohou být přínosné i pro děti z bilingvální rodiny, nebo pro děti s rysy autismu.
1. Vizualizace
Zobrazení pomocí fotek, nebo reálnými předměty.
Výběr ze dvou možností.
Fotografie členů rodiny a míst, které dítě zná.
Fotografie míst, kam spolu chodíme, lze ukázat i na chytrém telefonu.
Foto přehled činností jako možnost výběru na otázku: s čím si chceš hrát?
Pokud můj syn chce nějakou věc, kterou nemám doma a je potřeba ji koupit, kreslím to na papír na ledničku jako připomenutí pro nás oba.
Zkoušeli jsme i foto denního programu, ale více se nám osvědčilo připevňovat fotky činností na skutečné hodiny pomocí přilepených magnetů.
Třídění kartiček/hraček podle kategorií.
Například obrázky zvířátek: kde bydlí, co jedí, jestli umí létat… Dítě nemusí slovo umět vyslovit, ale slyší ho opakovaně od rodiče a díky této neverbální aktivitě snadno poznáte, zda dítě rozumí zadání úkolu a pokynům. „Najdi pejska.“ Obrázky zvířátek jsou také motivující pro jednoduché napodobování jejich zvuků.
2. Řečový vzor
Řeknu nahlas co vidím, že dítě chce. Komentuji krátkými větami, co děláme. Je ale důležité se vyvarovat neustálému rodičovskému monologu, protože dítě se nedokáže soustředit celý den. Stejně tak je nutné eliminovat zvukové kulisy, dítě se nedokáže soustředit na rozhovor a zároveň naslouchat rádiu nebo televizi. Nenutím dítě opakovat slova, začne samo až na to bude připravené. Oceňuji snahu dítěte komunikovat a neupozorňuji na nesprávnou výslovnost. Snažím se navázat oční kontakt a věnovat plnou pozornost dítěti tím, že si sednu a dostanu se na jeho úroveň očí.
Společné prohlížení obrázkových knih.
Kde je traktor? Dítě najde na obrázku. A rodič může pokračovat a dát to slovo do krátké věty: Traktor jede na pole. A jaký dělá zvuk? Vrrrrrrrr!
3. Empatické přijetí pocitů dítěte
Dítě se snaží tak nejvíc, jak to dokáže. Pokud se ho nepoučený rodič snaží donutit používat nová slova tím, že předstírá že mu nerozumí, jen násobí stres dítěte z komunikace a frustraci z nepochopení.
Může se stát, že skutečně nevím a prostě jen nabídnout náruč a uznat, že to není snadné a že vidím, že je z toho dítě nešťastné.
Máte další otázky? Zeptejte se v FB skupině Vlastním tempem: inspirace pro rodiče dětí s obtížemi ve vývoji.